V listině o rozdělení opavského knížectví z roku 1377 se objevuje nejstarší zpráva o Linhartovech. V té době, kdy knížectví získal jako léno Mikuláš z Vilbachu, zde pravděpodobně již existovala tvrz, která je uvedena v kupní smlouvě z roku 1410 při prodeji linhartovského statku bratrům Fulštejnským z Vladětína. Není také vyloučeno, že Mikuláš tvrz nechal sám zbudovat.
V dobách česko-uherských válek mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem stáli majitelé tvrze Fulštejnští věrně na straně krále Jiřího, proto byla tvrz, v té době spravovaná Mikulášem starším z Vladětína, obléhána přívrženci Matyáše Korvína a nakonec v květnu 1470 dobyta.
Linhartovský statek byl ve správě Fulštejnských až do roku 1566, kdy přešel jako dědictví Mandalény z Fulštejna do rukou jejího manžela Jiřího Bernarda Tvorkovského z Kravař. O dvanáct let později Linhartovy získává jeho nevlastní dcera Kateřina Kravařská ze Šlevic, která byla provdána za Václava Haugvice z Biskupic, příslušníka staré katolické šlechty.
Václav Haugvic zahájil v druhé polovině 16. století přestavbu tvrze na renesanční zámecké sídlo. Z tehdejší podoby zůstala zachována původní dispozice s uzavřeným vnitřním dvorem a obrannou věží a klenby sklepních prostor. Rovněž sgrafitová omítka, která původně pokrývala celou fasádu zámku, je dodnes na věži patrná. V arkádové chodbě druhého patra severního zámeckého křídla jsou dodnes zřetelná původní figurální sgrafita.
Roku 1588 Václav Haugvic zemřel a panství se dostává do rukou jeho syna Karla. Ten se v letech 1618-1620, v období stavovského povstání, postavil na stranu Ferdinanda II., za což obdržel místo nižšího komořího na Moravě spolu s císařským patentem, který mu poskytoval oprávnění k nákupu konfiskovaných statků.
Během třicetileté války natropila cizí vojska na linhartovském panství značné škody. Poslední z rodu Haugviců, Ladislav Alois, prodal roku 1658 zpustošené panství za 26.000 zlatých Maxmiliánovi Sedlnickému z Choltic.
„Sgrafitová omítka, která původně pokrývala celou fasádu zámku, je dodnes na věži patrná. V arkádové chodbě druhého patra severního zámeckého křídla jsou dodnes zřetelná původní figurální sgrafita.“
V roce 1695 zahájil Karel Sedlnický z Choltic generální přestavbu zchátralého objektu do barokní podoby. V té době byl povýšen do hraběcího stavu a tak chtěl vybudovat sídlo, které by tomuto titulu dodávalo důstojnost. Pamětní zápis o opravě zámecké věže dokladuje, že komplexní renovace celého zámku včetně obou věží byla dokončena roku 1702. Jako stavební mistr je zde uváděn Sebestian Hohanadel z Krnova, plastická výzdoba fasády, postranní části rámování oken a členění jednotlivých stavebních prvků však prokazují vliv rakouských architektů, zejména Fischera z Erlachu. V té době byl také u zámku založen okrasný sad ve francouzském stylu, který byl v 19. století upraven na přírodně krajinářský park.
Sedlničtí v roce 1682 připojili k linhartovskému panství statky Kobylí a Krásné Loučky, po rozdělení Slezska v roce 1742 však připadla velká část jejich panství Prusku.
V 18. století opět proběhly na Linhartovech stavební úpravy, první část renovace se datuje do roku 1730 a další do třetí čtvrtiny století za hraběte Josefa Sedlnického z Choltic. Ten se věnoval především úpravě interiérů. Tehdy byly také zřízeny hudební sály – r. 1755 byla založena zámecká kapela a jedním z nejvýznamnějších hudebníků, kteří na Linhartovech působili, byl Bohumil Rieger. Dále byly upraveny dva portály s aliančními znaky Josefa Sedlnického (zavinutá střela) a jeho manželky, rozené hraběnky Haugvicové (beraní hlava), z nichž první je v přízemí východního křídla a druhý v prvním poschodí křídla západního. Do této doby se také datuje oprava zámecké kaple se sakristií a kaplankou. Předpokládá se, že tehdy byla i snížena druhá zámecká věž.
V majetku Sedlnických zůstávají Linhartovy až do roku 1855, kdy je získali Oppersdorfové. Ti upravili jeden z reprezentačních sálů malbou erbů a textů na způsob síně předků a vybudovali třetí schodiště na severní straně nádvoří.
Roku 1892 kupuje za 130.000 zlatých linhartovský zámek se statkem zbohatlá krnovská rodina Wenzelidesů. Obsahem této kupní smlouvy byl i nádherný barokní mobiliář, který získal Eduard Wenzelides za 51.000 zlatých. V majetku této rodiny zůstávají Linhartovy až do roku 1930, kdy jsou prodány rodině Wullersdorfů Urbairů. Menší stavební úpravy proběhly na zámku i v 19. a 20. století, např. přestavba arkádové chodby před lodžií v přízemí západní nádvorní fronty, která byla upravena v patře jako otevřená terasa (v letech 1957-1960 však byla zbourána).
V době II. světové války byla v objektu zřízena německá vojenská nemocnice, ale vzápětí po příjezdu prvního transportu pacientů vypukl požár, který zničil střechu, a tak zámek r. 1944 musel být provizorně zastřešen lepenkou.
Po válce se stává zámecké sídlo majetkem státu. Roku 1947 byla střecha opět poškozena velkou vichřicí, povětrnostní faktory měly v dalších letech neblahý vliv na obvodové zdivo, byly narušeny i stropy v obou patrech, budova chátrala a proto v roce 1957 byly zahájeny alespoň základní opravné práce. V roce 1966 se stal novým majitelem zámku n. p. Zdravotnické zásobování, který provedl v letech 1970-1975 částečnou rekonstrukci.
Od července roku 2001 jsou Linhartovy v majetku Města Albrechtic a postupně prochází celkovou opravou – I. etapa rekonstrukce proběhla od února 2003 do října 2003 a byla financována z dotací EU. Slavnostní otevření zámku se uskutečnilo 27. 10. 2003. II. etapa oprav byla zahájena v únoru roku 2005 a téhož roku byly dne 28. května slavnostně otevřeny vnitřní prostory zámku za účasti široké veřejnosti. Tato etapa opravných prací bude ukončena v červnu 2006. Dotace k této fázi rekonstrukce poskytlo Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Práce provádí firma Archatt, s.r.o. Brno.
V současné době se zámek v Linhartovech stává centrem kulturního dění a atraktivní příležitostí pro návštěvy českých, polských i jiných zahraničních turistů. Zámecké interiéry nabízí kromě architektonických skvostů také První dětskou galerii v České republice, expozice historie a současnosti Města Albrechtic, dále historii textilního průmyslu na Krnovsku, expozici křesťanství, sbírku starých šicích strojů a výstavní prostory, které umožňují prezentaci českých i zahraničních umělců. Připravují se pravidelné výstavy, hudební akce a mnohé další. K romantickým procházkám zve také ojedinělá atmosféra zdejšího rozlehlého parku.
Díky nadšení a ochotě mnoha lidí, kteří se v průběhu roku 2005 nezištně zapojili do prací na úpravách zámku, díky sdružení Příznivců linhartovského zámku, díky Městu Albrechtice i městu Krnov se podařilo v česko-polském pohraničí vrátit k životu bývalou slávu a krásu zámeckého sídla v Linhartovech.
Zdroj: Irena Šindelářová, Legendy Linhartovského zámku. Více na: https://www.zameklinhartovy.cz/zamek-linhartovy/historie-a-soucasnost-zamku/